Projekt Artwall si klade za cíl podporovat pronikání současného umění do mimogalerijního prostředí. Tento cíl vychází z povahy místa, které svou dominantní polohou zaručuje účinnou komunikaci s veřejností. Galerie Artwall tvoří osm monumentálních výklenků v opěrné zdi na nábřeží Vltavy (od roku 2017 má galerie k dispozici pouze šest výklenků). Program galerie Artwall se tematicky věnuje umělecké tvorbě zaměřené na společenské a politické otázky.

Výstavy prezentované galerií Artwall se zabývají množstvím politických témat – svobodou a demokracií, bezdomovectvím, feminismem, náboženstvím, právy LGBTI, rasismem, xenofobií, atd. Program galerie často koresponduje s tématy, které jsou v dané době v českém politickém prostředí hojně diskutovány.

Díky svému umístění ve veřejném prostoru má galerie Artwall demokratický charakter: je otevřená 24 hodin denně a bezplatně přístupná všem. Vzhledem k množství řidičů aut a cestujících, kteří každodenně projíždějí po nábřeží, je Artwall jednou z nejnavštěvovanějších českých galerií. Artwall však není jen o samotných výstavách. Součástí programu jsou také doprovodné akce. Na programech se podílí široká škála lidí: aktivisté a aktivistky lidskoprávních a ekologických organizací, lidé bez domova a z jiných znevýhodněných skupin, zástupci samosprávy a pod. Na Artwall vystavovali čeští i zahraniční umělci a umělkyně, autoři světově známí i studenti uměleckých škol, profesionálové i lidé bez uměleckého vzdělání. Program naplňuje vizi, že umění dokáže lidi spojovat a poskytnout prostor pro vzájemný dialog.

Galerie Artwall je součástí sítě feministických uměleckých institucí: http://feministinstitution.org/ a hlásí se k ekologickému manuálu pro kulturní instituce: http://umeniproklima.cz/manual-pro-kulturni-instituce-v-dobe-klimaticke-zmeny/

Historie galerie Artwall

Provoz galerie na opěrné zdi Letenských sadů byl inspirován americkou umělkyní Barbarou Benish, která na konci 90. let přišla s nápadem využívat tento prostor k prezentaci současného umění. Zeď, která původně sloužila k propagaci komunistického režimu, po jehož pádu pak několik let zela prázdnotou, tak v roce 2000 ožila jejím projektem „Flower Power“, zrealizovaným s organizační pomocí Centra pro současné umění Praha.

Projekt Barbary Benish vzbudil mezi českými umělci zájem o tuto formu prezentace současné umělecké tvorby ve veřejném prostranství. Teprve v roce 2005 se však podařilo jinému v Praze žijícímu cizinci, Davidu Wallikerovi, zajistit potřebné finanční prostředky na její realizaci. V tomto roce tak galerie pod organizační správou Centra pro současné umění Praha zahájila pravidelný provoz, který byl ukončen až jejím zákazem v roce 2008. Kurátorem galerie byl v tomto období Ludvík Hlaváček.

Mezi lety 2005-2008 se v kamenných rámech pod Letnou postupně vystřídalo 15 výstav českých i zahraničních umělců, mezi jinými například Lenky Klodové, Mirelly Bentivoglio, Martina Zet, nebo skupin Podebal a Guma Guar. Právě projekt posledně jmenované skupiny s názvem „Kolektivní identita“ z roku 2008 byl pro Magistrát hl.m. Prahy – tedy oficiálního vlastníka zdi – podnětem pro odstoupení od smlouvy o výpůjčce zdi a potažmo i k likvidaci celé galerie. Projekt „Kolektivní identita“ kritizoval Magistrátem iniciovanou kampaň za uspořádání Olympijských her v Praze. Uzavření galerie Artwall se stalo příkladem politicky motivované cenzury umění po roce 1989 vedoucí k likvidaci galerie.

V roce 2011, po třech letech boje za opětovné otevření, byl po personálních změnách ve vedení MHMP provoz galerie konečně obnoven. Vedení galerie se ujali Markéta Dolejšová, Petr Motyčka a Zuzana Štefková. V roce 2013 se součástí kurátorského týmu stala Lenka Kukurová, která spolu se Zuzanou Štefkovou realizuje současný program galerie. Organizační péči zajišťuje spolek c2c - Kruh kurátorů a kritiků.

Činnost galerie byla v roce 2011 symbolicky obnovena výstavou ruské skupiny Voina, jejíž členové a členky byli tou dobou pronásledováni za své aktivity namířené proti Putinovu režimu. Počínaje touto výstavou se program galerie Artwall tematicky věnuje umělecké tvorbě, zaměřené na společenské a politické otázky, které často vyvolávají veřejnou diskuzi.

Od roku 2017 má galerie k dispozici pouze šest z osmi rámů v důsledku vleklého sporu Magistrátu s firmou, která provedla částečnou rekonstrukci opěrné zdi.