Na sedmi panelech projektu se objevuje tvář autora, kterého něčí ruka „krmí“ různými barvami. Na první pohled se zdá, že se Vondrák vrací k výrazovým prostředkům symbolického zraňování příznačným pro body art 60. a 70. let, ale z jeho autorského textu vyplývá, že nejde ani tak o zkoumání možností těla a jeho expresivitu, jako o reakci na současnou politickou situaci s jejími nekonečnými tahanicemi o moc, korupčními skandály a nikdy nenaplněnými sliby.

„My budeme žrát a vy nám to budete žrát,“ komentuje Vondrák přístup českých politiků, jejichž primárním zájmem je neomezený přístup ke korytům, a svým projektem názorně předvádí, jak toto „žraní“ vypadá. „Užijme si barev našich koalicí,“ vyzývá autor, zatímco se barvy, vytékající z jeho úst, slévají v hnědou břečku. Jeho pasivní pozice a odevzdanost, s níž přijímá své ponížení, odráží pocit totální rezignace. Co zbývá voliči znechucenému věčným lhaním politiků? Podle autora jsou to „otevřená ústa a pachuť po zvracení.“

Vondrákova úvaha však nabízí i optimističtější odpověď. Lékem proti skepsi by podle něj měla být fungující občanská společnost. „Projekt Pachuť lze chápat i jako výzvu, kterou autor, coby nespokojený volič, adresuje svým zákonně zvo-leným zástupcům,“ říká k tomu Zuzana Štefková, jedna z kurátorek galerie Artwall. „Jeho gesto je přes své skeptické vyznění výrazem víry v mechanismy občanské společnosti.

Kurátoři/ky: Markéta Dolejšová, Petr Motyčka, Zuzana Štefková